I . VLASTIBOŘICE

4. Založení Vlastibořic, život ve vsi od raného středověku

O založení Vlastibořic na území kmene Charvátů patrně již před 10. stoletím, ještě před rozpadem rodového zřízení nic nevíme, z této doby se nám žádné písemné zprávy nezachovaly. V dalším proto uvádím moji představu jak asi k založení vsi došlo.

Rozhodující podmínkou pro určení polohy nově zakládané vsi byl nevysychající pramínek pitné vody dosud vyvěrající v blízkosti dnešního čp. 30, který se stal spolu s později založeným rybníkem středem vsi. Po vyklůčení a vyžďáření okolního pralesa bylo ve vsi postupně vystavěno šest statků, dnes čp. 1, 2, 3, 6, 8 a 10. Dále byly stavěny již jen chalupy a později baráky na návsi nebo zahradách statků. O místě výstavby rozhodovala zejména kvalita získávané půdy, která byla a dodnes je v různých částech vsi různá. Vzdělané pozemky se udržely při statcích mnohdy až do dnešní doby, odprodávány byly výjimečně při zadlužení gruntu.

Prvním a největším byl statek čp. 10, zřejmě sídlo stařešiny, přebudovaný v pozdním středověku na tvrz, kolébku vladyků z Vlastibořic. Byl zbudován na jihovýchodě v dolní části pozdější vsi. Další příhodná půda ke vzdělání byla v západní části, na které vznikly hned tři statky, dnes čp. 1, 2 a 3, původně to byl asi jediný statek. V severní části byl založen statek, dnes čp. 6, jehož půda již byla méně úrodná, ve východním stráňovitém terénu vzniknul velký statek, dnes čp. 8, později spojený s krčmou a kovárnou.

V průběhu času se grunty některých statků zmenšily a staly se z nich chalupy, naopak z některé chalupy se opět stal statek. Tak koncem 18. století jako statek jsou vedeny čp. 1, 6, 8 a 10, jako chalupa čp. 2 a 3. V polovině 20.století vedeny jako statek čp. 2, 6, 8 a 10, jako chalupa čp. 1 a 3.


Život ve vsi od raného středověku

První obyvatelé, pokrevní příbuzní, tvořili rod v jehož čele stál stařešina, jenž vládnul neomezeně svým potomkům, až obyčejně do tří generací, tím byl vlastně jejich dědem. Zřízení rodové bylo základem i společného hospodaření polního. Na společném majetku všech rozhodovala vůle stařešiny, co a jak se má vzdělávati. Polních cest ani mezí nebylo, na místo určení se jezdilo přes pole. Oralo se rádlem (rataj = oráč), vláčelo branami, pěstovalo se žito, oves, pšenice, hrách i proso. Všechny potřeby hotovili si vesničané sami, podomácku.

Po zániku kmene Charvátů v 10. století se jediným vládnoucím kmenem v Čechách stali Přemyslovci, bývalá kmenová aristokracie byla zlikvidována. Současně s tím bylo zlikvidováno i pohanství a otroctví (na vesnici se otroci nevyskytovali), poddaní byli přivedeni ke křesťanství, staré zvyky však ještě dlouho přežívaly. Nejstarší soubor našich zákonů, tzv. břetislavská dekreta ukládají tvrdé tresty za přežívající pohanské pohřbívání mrtvých v lesích, na polích a kdekoli jinde než na křesťanských hřbitovech. Přísně bylo přikázáno světit neděle jako dny svátečního klidu, vyhlášena nerozlučitelnost manželských svazků. Byly stanoveny trestní sazby na vraždy, za nedovolené provozování krčmářství, za alkoholismus atd.

Postupným vývojem, kdy pospolné hospodářství přestalo vyhovovat, zaniká společné vlastnictví půdy, společnost se začíná diferencovat podle velikosti držby půdy a začíná se uplatňovat princip dědičnosti. Rozpad rodové společnosti, přechod k rentě v úkonech a posléze k rentě v naturáliích způsobil, že již v 10. - 12. století existovaly majetkové rozdíly i mezi poddanými. Společnost se dělila podle majetku od bohatých až na chudé. Rodoví náčelníci se stávají elitou mezi obyvatelstvem a z jejich potomků vzniká okolo r. 1000 šlechta, která se rozdělila do dvou kategorií - na chudší zemany, vladyky či rytíře a bohatší - pány, vzniklé zpravidla z vojenské knížecí družiny.

Spolu s množícími se privilegii šlechtické vrstvy upadala druhá vrstva původně svobodného obyvatelstva početně mnohem silnější do závislosti na aristokracii, do nesvobody a poddanství. Proces znevolňování byl nejpozději v 11. století ukončen. Vlastibořice v té době, spolu s Jivinou a Třtím se stávají vladyctvím. Vladyka byl povinen hájit životy a majetek poddaných před neustálými útoky sousedů, poddaní mu za to platili prací. Každý obyvatel vsi byl podřízen kolektivnímu společenskému systému obce podle daných pravidel: dodržování mezí, parcel, cest aj.

Sociální struktura společnosti se v průběhu staletí vyvíjela a měnila, v každé době podle majetku. V revolučním husitském období se v českém království vyhranily čtyři stavy, z nich tři (vyšší šlechta, nižší šlechta, královská města) se dělily o politickou moc, zatímco duchovenstvo nemělo zastoupení na zemském sněmu. Kromě těchto čtyř stavů zde byli poddaní - obyvatelé měst, venkovský lid a chudina.

V r. 1627 vydal král Ferdinand II. "Obnovené zřízení zemské", které omezilo pravomoc sněmů, na sněm byl uveden duchovní stav, a přineslo podstatnou změnu ve šlechtické hierarchii. Do českých zemí byla přenesena říšská klasifikace. Od té doby se šlechta dělila na rytíře, svobodné pány, hrabata a knížata či vévody. Šlechtické tituly byly u nás zrušeny v r. 1918.

<< Zpět na hlavní stranu
© 2002 - 2003 TopDesign. Design and system.