I
. VLASTIBOŘICE
4.
Založení Vlastibořic, život ve vsi od raného středověku
O založení Vlastibořic na území kmene Charvátů patrně
již před 10. stoletím, ještě před rozpadem rodového zřízení
nic nevíme, z této doby se nám žádné písemné zprávy nezachovaly.
V dalším proto uvádím moji představu jak asi k založení
vsi došlo.
Rozhodující
podmínkou pro určení polohy nově zakládané vsi byl nevysychající
pramínek pitné vody dosud vyvěrající v blízkosti dnešního
čp. 30, který se stal spolu s později založeným rybníkem
středem vsi. Po vyklůčení a vyžďáření okolního pralesa
bylo ve vsi postupně vystavěno šest statků, dnes čp. 1,
2, 3, 6, 8 a 10. Dále byly stavěny již jen chalupy a později
baráky na návsi nebo zahradách statků. O místě výstavby
rozhodovala zejména kvalita získávané půdy, která byla
a dodnes je v různých částech vsi různá. Vzdělané pozemky
se udržely při statcích mnohdy až do dnešní doby, odprodávány
byly výjimečně při zadlužení gruntu.
Prvním
a největším byl statek čp. 10, zřejmě sídlo stařešiny,
přebudovaný v pozdním středověku na tvrz, kolébku vladyků
z Vlastibořic. Byl zbudován na jihovýchodě v dolní části
pozdější vsi. Další příhodná půda ke vzdělání byla v západní
části, na které vznikly hned tři statky, dnes čp. 1, 2
a 3, původně to byl asi jediný statek. V severní části
byl založen statek, dnes čp. 6, jehož půda již byla méně
úrodná, ve východním stráňovitém terénu vzniknul velký
statek, dnes čp. 8, později spojený s krčmou a kovárnou.
V
průběhu času se grunty některých statků zmenšily a staly
se z nich chalupy, naopak z některé chalupy se opět stal
statek. Tak koncem 18. století jako statek jsou vedeny
čp. 1, 6, 8 a 10, jako chalupa čp. 2 a 3. V polovině 20.století
vedeny jako statek čp. 2, 6, 8 a 10, jako chalupa čp.
1 a 3.
Život ve vsi od raného středověku
První obyvatelé, pokrevní příbuzní, tvořili rod v jehož
čele stál stařešina, jenž vládnul neomezeně svým potomkům,
až obyčejně do tří generací, tím byl vlastně jejich dědem.
Zřízení rodové bylo základem i společného hospodaření
polního. Na společném majetku všech rozhodovala vůle stařešiny,
co a jak se má vzdělávati. Polních cest ani mezí nebylo,
na místo určení se jezdilo přes pole. Oralo se rádlem
(rataj = oráč), vláčelo branami, pěstovalo se žito, oves,
pšenice, hrách i proso. Všechny potřeby hotovili si vesničané
sami, podomácku.
Po
zániku kmene Charvátů v 10. století se jediným vládnoucím
kmenem v Čechách stali Přemyslovci, bývalá kmenová aristokracie
byla zlikvidována. Současně s tím bylo zlikvidováno i
pohanství a otroctví (na vesnici se otroci nevyskytovali),
poddaní byli přivedeni ke křesťanství, staré zvyky však
ještě dlouho přežívaly. Nejstarší soubor našich zákonů,
tzv. břetislavská dekreta ukládají tvrdé tresty za přežívající
pohanské pohřbívání mrtvých v lesích, na polích a kdekoli
jinde než na křesťanských hřbitovech. Přísně bylo přikázáno
světit neděle jako dny svátečního klidu, vyhlášena nerozlučitelnost
manželských svazků. Byly stanoveny trestní sazby na vraždy,
za nedovolené provozování krčmářství, za alkoholismus
atd.
Postupným
vývojem, kdy pospolné hospodářství přestalo vyhovovat,
zaniká společné vlastnictví půdy, společnost se začíná
diferencovat podle velikosti držby půdy a začíná se uplatňovat
princip dědičnosti. Rozpad rodové společnosti, přechod
k rentě v úkonech a posléze k rentě v naturáliích způsobil,
že již v 10. - 12. století existovaly majetkové rozdíly
i mezi poddanými. Společnost se dělila podle majetku od
bohatých až na chudé. Rodoví náčelníci se stávají elitou
mezi obyvatelstvem a z jejich potomků vzniká okolo r.
1000 šlechta, která se rozdělila do dvou kategorií - na
chudší zemany, vladyky či rytíře a bohatší - pány, vzniklé
zpravidla z vojenské knížecí družiny.
Spolu
s množícími se privilegii šlechtické vrstvy upadala druhá
vrstva původně svobodného obyvatelstva početně mnohem
silnější do závislosti na aristokracii, do nesvobody a
poddanství. Proces znevolňování byl nejpozději v 11. století
ukončen. Vlastibořice v té době, spolu s Jivinou a Třtím
se stávají vladyctvím. Vladyka byl povinen hájit životy
a majetek poddaných před neustálými útoky sousedů, poddaní
mu za to platili prací. Každý obyvatel vsi byl podřízen
kolektivnímu společenskému systému obce podle daných pravidel:
dodržování mezí, parcel, cest aj.
Sociální
struktura společnosti se v průběhu staletí vyvíjela a
měnila, v každé době podle majetku. V revolučním husitském
období se v českém království vyhranily čtyři stavy, z
nich tři (vyšší šlechta, nižší šlechta, královská města)
se dělily o politickou moc, zatímco duchovenstvo nemělo
zastoupení na zemském sněmu. Kromě těchto čtyř stavů zde
byli poddaní - obyvatelé měst, venkovský lid a chudina.
V
r. 1627 vydal král Ferdinand II. "Obnovené zřízení
zemské", které omezilo pravomoc sněmů, na sněm byl
uveden duchovní stav, a přineslo podstatnou změnu ve šlechtické
hierarchii. Do českých zemí byla přenesena říšská klasifikace.
Od té doby se šlechta dělila na rytíře, svobodné pány,
hrabata a knížata či vévody. Šlechtické tituly byly u
nás zrušeny v r. 1918.
|