Úvodem
Vox audita perit, littera scripta
manet
(Pomíjí slyšený hlas, trvá napsané slovo)
Při
vyhledávání pramenů k sepsání rodové kroniky jsem získal
i mnoho informací o historii mé rodné obce Vlastibořic
a rodné obci mé manželky Svijanském Újezdě, dlouho ale
ležely v zásuvce psacího stolu v rukopisných poznámkách.
Když mi v r. 1997 vnučka věnovala k mým osmdesátým narozeninám
chytrý psací stroj - stolní počítač, rozhodnul jsem se,
i přes pokročilý věk, nevyužité informace za pomoci počítače
uspořádat, sepsat a zpřístupnit širšímu okruhu zájemců.
Kroniky vedené na obou obcích se totiž po roce 1950 ztratily
a seznámit se s historií obce nebylo proto snadné. Příčinou
ztráty byla patrně snaha, něco z kronik a tím i z pamětí
obce vymazat (vox audita perit).
První disketu s názvem "Paměti obce Svijanský Újezd"
jsem předal v r. 1999 tamějšímu obecnímu úřadu, ten Paměti
vydal knižně ještě v témž roce pod názvem "Kronika
obce Svijanský Újezd", bohužel bez mé konečné korektury.
Druhou disketu s názvem "Příspěvek k historii obce
- VLASTIBOŘICE za starodávna" (86 stran textu a 23
listů příloh , týkající se pouze osady Vlastibořic) jsem
předal obecnímu úřadu ve Vlastibořicích v červnu r. 1999.
Při předání mi byly zapůjčeny "Paměti obce Vlastibořic"
o 360 stranách textu, sepsané v r. 1951 bývalým ředitelem
měšťanské školy ve Vlastibořicích p. Josefem KVAČKEM (1901
- 1960), považované mnou též za ztracené. Tyto Paměti
obsahují velké množství zajímavých údajů nejen o škole
pro kterou byly psány, ale o celé katastrální obci až
do r. 1950, orientace v jejich obsahu je však obtížná.
Proto jsem značnou část textu přepsal na počítači, nově
uspořádal a přiřadil k výše uvedenému "Příspěvku".
Další informace jsem čerpal z regionální a odborné literatury.
Pro nově vzniklý soubor jsem použil původní název z r.
1951 - "Paměti obce Vlastibořic" (dále jen Paměti),
i když je to vlastně historie obce.
Pro historii obce po roce 1950, kromě krátkého období
1980 - 1990 kdy byla spojena se střediskovou obcí Pěnčín,
jsem žádné podklady nenašel, do obecního archivu jsem
neměl možnost nahlédnout, byl v té době nepřístupný a
po otevření archivu mi zdravotní stav již nedovolil jej
navštěvovat. Úkolu se na moji žádost ujal p. Oldřich ANDĚL
z čp. 52 žijící v Liberci, dostupné údaje , bohužel neúplné,
vypsal a předal mi je počátkem r. 2003, kdy jsem teprve
mohl Paměti dokončit.
O poznání historie obce se nejvíce zasloužil samorostlý
dějepisec našeho kraje, sedlák Josef ŠKODA (1851 - 1921)
z nedalekých Radvanic, hospodařící na zemanském statku
v Janovicích u Malčic, který z gruntovních knih z r. 1580,
1671 a 1734 vypsal posloupnost držitelů jednotlivých usedlostí
téměř všech vesnic celého bývalého panství dubského, a
až do r. 1848 doplnil tuto historii z pozemkových knih
u okresního soudu v Českém Dubě a v Turnově, jakož i z
výtahu urbáře panství svijanského, dále berní rolle z
r. 1654 a tereziánského katastru, po vzoru "Místopisu
města Turnova" od univerzitního profesora Dr. J.
V. ŠIMÁKA, s nímž úzce spolupracoval.
Další velkou zásluhu mají František ŠULC (1851 - 1926),
rolník z Újezda Svijanského, původem z Vlastibořic čp.
1, který zachoval některé staré zápisy obce vlastibořické
a p. Josef VOBORNÍK (1876 - 1955), vlastibořický děkan,
který vedl vlastibořickou farní Pamětnici založenou již
v r. 1789 a který řadu svých prací publikoval. V neposlední
řadě nutno uvést již zmíněného Josefa KVAČKA, z něhož
jak již uvedeno jsem značnou část textu převzal.
V sestavených Pamětích jsem se snažil přiblížit dnešním
obyvatelům život v obci v různých obdobích minulosti,
jací byli, kde a jak žili jejich předkové, a zájemcům
o rodopis usnadnit jejich pátrání. Obyvatele obce vždy
živila půda kterou od nepaměti obdělávali, žili v domech
postupně v obci vystavěných. Na rozdíl od obyvatel, kteří
se v obci v průběhu času neustále mění, domy jsou v obci
pevně zakotveny, což umožňuje snáze sledovat jejich historii
a tím i historii celé obce. Paměti jsou proto uspořádány
podle popisných čísel domů, kterých bylo na katastrálním
území obce vystavěno od konce prvního tisíciletí až do
roku 2000 celkem 131. Z nich 12 zaniklo, ze zbylých 119
domů je dnes trvale obýváno jen 49 (41%), ostatních 70
(59%) pouze přechodně. Ve vlastní osadě Vlastibořicích
bylo vystavěno celkem 59 domů, zaniklo 5, trvale je obýváno
21 (39%), přechodně 33 (61%). Pro snazší pochopení a názornost
jsem připojil k disketě některé přílohy, zejména mapové.
Historie osady Sedlíštěk, Jiviny a Slavíkova je uvedena
ve zkratce odděleně, historie osady Vlastibořic společně
s katastrální obcí.
Při pročítání Pamětí je dobře si uvědomit pojem času,
vlastně sledu času. Na rozdíl od prostoru ve kterém žijeme
a který se od doby třetihor již mnoho nezměnil a je trojrozměrný,
čas má pouze jediný rozměr, plyne neustále od minulosti
do budoucnosti, nedá se zastavit ani vrátit, zrychlit
ani zpomalit. Platí zde Hérakleitovo: "In idem flumen
bis non descendimus Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky"
- zůstává totiž jen jméno řeky, voda však již odtekla.
Čas je s prostorem pevně spojen a proto mluvíme o čtyřrozměrném
časoprostoru. Čas nevidíme, ani nemůžeme uchopit, je to
pojem abstraktní, definici času nemáme. Mně osobně pro
zhmotnění tohoto pojmu slouží těžítko na psacím stole
- odštěpek pískovcového balvanu s otisky dvou mlžů, který
jsem našel při bourání hospodářských budov mé usedlosti
čp. 29 ve Svijanském Újezdě v polovině minulého století.
Stáří zkamenělých otisků bylo tehdy odhadnuto na sedmdesát
milionů let. Dnes, kdy tyto řádky píši, jsou již o padesát
let starší. Jak ten čas letí. Abych čtenáři usnadnil orientaci
v tomto rozsáhlém časoprostoru, uvedl jsem ve 33. kapitole
ve zkratce historii obce v datech.
Předpokládám, že Paměti si přečtou zejména starší čtenáři
zajímající se již o vlastní budoucnost. Poznání budoucnosti
není možné bez poznání minulosti. Pokud se najdou mladší
čtenáři, jejichž budoucnost je ještě v nedohlednu, mohou
se z Pamětí poučit a vyvarovat se mnohých chyb, neboť
i zde platí staré úsloví: "Historia magistra vitae
- Dějiny jsou učitelkou života."
Jsem si vědom, že se v textu, obsahujícím velké množství
letopočtů, mohou vyskytnout chyby způsobené zejména chybným
čtením starých, špatně čitelných pramenů i jejich chybným
přepisem. Doufám, že se najdou čtenáři kteří na ně upozorní,
aby mohly být odstraněny a doplní Paměti o další údaje.
Závěrem bych chtěl poděkovat:
- mé manželce za to, že mi umožnila věnovat sepsání Pamětí
tolik času,
- mé vnučce, která mi darovala k osmdesátým narozeninám
starší stolní počítač a za tři léta na to již dokonalejší
verzi,
- mému synovi za pomoc při napsání a vytištění Pamětí.
|